Názor nezletilého dítěte
Názor nezletilého dítěte
Občanský zákoník uvádí, že rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte. Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit. To však neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Například rozhodují-li rodiče o vzdělání nebo pracovním uplatnění dítěte, vezmou v úvahu jeho názor, schopnosti a nadání.
Při své činnosti bere orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) v úvahu přání a pocity dítěte s přihlédnutím k jeho věku a vývoji. Vždy tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho citového a psychického vývoje. Dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má pro účely sociálně-právní ochrany dětí tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte. Vyjádření dítěte se věnuje náležitá pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. Co z uvedeného vyplývá? Dítě má právo na vyjádření svého názoru nebo přání, kdykoliv, kdy se o něm rozhoduje.
Jak z občanského zákoníku, tak i ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí vyplývá domněnka, že dítě starší 12 let je schopno informace přijmout i formulovat svůj názor. OSPOD zjišťuje názor dítěte, pokud je zástupcem dítěte a za dítě jedná. Je obzvláště důležité, aby bylo dítě seznámeno s důvodem uskutečňování pohovoru, mohlo se k dané situaci vyjádřit, projevit svůj názor a přání a také aby bylo informováno o výsledku. To vše citlivě a přiměřeně jeho věku. Nemělo by být nijak ovlivňováno, nemělo by být závislé na iniciativě rodičů („Aničko, teď půjdeme za tou paní na úřadu a ty řekneš, že už nechceš k tátovi.“). Je-li dítě dlouhodobě manipulováno, je zcela nevhodné zapojit jej do rozhodovacích procesů, neboť dítě pak nejedná a nebude vypovídat na základě vlastního svobodného vyjádření. Právo dítěte je být slyšeno v každém řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech (např. úprava péče či úprava styku s rodičem). Hovořeno je ve většině případů s dětmi, které jsou školou povinné, a to bez přítomnosti dalších osob. Vždy je pohovor uskutečňován s ohledem na věk a rozumovou vyspělost. Dítě musí být také dostatečně citově/psychicky vyspělé na to, aby bylo schopné si názor utvořit a někomu ho sdělit.
Z uvedeného vyplývá, že dítě je plně oprávněno podílet se na rozhodování, nebo alespoň vyslovit vlastní přání, názor nebo stanovisko.
Čurdová Hana
sociální pracovnice
